Rubrika: Různé

Normalizační plastiky ze sídlišť nebo pražského metra budou pod větší ochranou. Nově se o ně má starat speciální komise památkářů. Jen v Praze takových děl byly téměř dva tisíce. Jenže v poslední době jich stovky zmizely. Nejistý stále zůstává i osud kašny Sjednocená Evropa na náměstí Jiřího z Poděbrad. „Lidé, kteří žili v produktivní části života za normalizace, mají pochopitelně dobu normalizace spojenou s dobou nepřízně, okupace, šikany, uzavřených hranic, cenzury a ‚profízlování‘ společnosti. A mají tuto emoci fyzicky spojenou s vizuální kulturou té doby, oni ji nenávidí,“ říká sochař Pavel Karous.

Je jedním z autorů projektu Vetřelci a volavky, který se zabývá mapováním výtvarných realizací z dob normalizace. To, že se třeba při budování sídlišť kromě panelových domů myslelo i na umění, zajišťoval zákon. Jedno až čtyři procenta z celkového rozpočtu musela dát každá státní stavba v socialistickém Československu na umění.

Lepší povědomí a ochranu chce těmto památkám zajistit i Národní památkový ústav.  „Lze právem říci, že architektura druhé poloviny 20. století patří mezi nejohroženější části kulturního dědictví naší republiky,“ vysvětluje ředitelka Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděžda Goryczková. NPÚ proto zřizuje komisi pro ochranu těchto památek. „Má kvalifikovaně zhodnotit význam staveb vzniklých ve druhé polovině 20. století, které jsou někdy vnímány problematicky, protože ještě nebyly plně rozpoznány nebo definovány jejich památkové či architektonické hodnoty,“ popisuje mluvčí ústavu Jana Tichá.

Komise pak bude posuzovat i návrhy na prohlášení staveb za kulturní památky. Podle ředitelky NPÚ Goryczkové řeší památkáři především dva problémy staveb z posledních 60 let. „Je to poměrně mladý památkový fond, navíc spojovaný s minulým režimem, a proto je většinou vnímán negativně. Ne vše, co se za socialismu vybudovalo, bylo poplatné své době,“ připomíná Goryczková. Například stavby z 60. let odpovídaly tehdejším světovým trendům. Druhou potíží je používaný materiál a výrobní postup. „Technologie, které se na těchto stavbách používaly, se dnes už neuplatňují. Většinou vyžadují speciální postupy, jejich náhrada je velmi problematická,“ dodává ředitelka NPÚ.

Zachování uměleckých děl ve veřejném prostoru se dosud dařilo i díky veřejnosti. Před několika lety se povedlo zachránit třeba unikátní kinetickou sochu Dálky od Jiřího Nováka na pražském sídlišti Novodvorská. Pomohla petice místních a později i citlivý přístup architekta při rekonstrukci části sídliště.

Nejistý je však například osud žulové kašny Sjednocená Evropa na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Zda na místě zůstane, nebo zmizí při plánované revitalizaci prostor před kostelem Nejsvětějšího Srdce Páně, stále není rozhodnuto.  Abstraktní kašna sochaře Petra Šedivého zdobí pražské náměstí od začátku 80. let. Živo kolem ní bývá hlavně v létě.  „My jsme se sem jako malí chodili koupat. Pro mě účelem kašny bylo, aby se tady lidé mohli zchladit v horkých letních měsících. Určitě to svou úlohu plnilo,“ myslí si sochař Pavel Karous.

Projekt oprav s kašnou nepočítá

Plánované opravy náměstí Jiřího z Poděbrad, na kterých se shodl magistrát i radnice Prahy 3, by ale mohly kašně zasadit smrtelnou ránu. Projekt architektonického studia MCA ateliér z roku 2002 s ní totiž nepočítá: „Vychází se z původního návrhu, který byl vysoutěžen před 10 lety a nepočítal s kašnou,“ potvrzuje starostka Prahy 3 Vladislava Hujová z TOP 09. Umí si prý představit, že by se kašna mohla přesunout na jiné místo, třeba na Olšanské náměstí, „kde dříve býval rybníček, takže voda na Olšanském náměstí je naprosto přirozenou věcí.“

Plánovaná revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad by měla zvýšit šance na zápis hlavní dominanty náměstí, kostela Nejsvětějšího Srdce Páně od architekta Josipa Plečnika, na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ze stanoviska Národního památkového ústavu, které má Český rozhlas k dispozici, ovšem vyplývá, že kdyby kašna zůstala tam, kde je, nebude to mít na případný zápis zřejmě vliv.

Místní o kašnu přijít nechtějí

„Já budu určitě usilovat o to, aby kašna zůstala na místě tam, kde je, a aby si ji její vlastník pokud možno zrekonstruoval. Jestli se nepletu, vlastníkem je Dopravní podnik hlavního města Prahy,“ tvrdí zástupce starostky Prahy 3 Matěj Stropnický ze Strany zelených.

Osud uměleckého díla, kolem kterého denně chodí, není lhostejný ani místním. Petici proti odstranění kašny podepsaly loni v létě skoro čtyři stovky lidí, jejich názor pak přišla na mimořádné zastupitelstvo hájit Alice Němcová: „Pro všechny lidi, kteří žijí v Praze 3, pro většinu z nich, ta fontána vytváří genius loci na náměstí Jiřího z Poděbrad. Protože v létě není den, kdy by si tam nehrály děti, není večer, kdy by tam nikdo neseděl,“ upozornila.

S plánovanou obnovou náměstí Jiřího z Poděbrad za skoro 90 milionů korun by se mělo začít příští rok. Poslední slovo v případě fontány Sjednocená Evropa tak bude mít zřejmě nové zastupitelstvo, které vzejde z podzimních komunálních voleb.

Zvláštní komise Národního památkového ústavu pro ochranu památek druhé poloviny 20. století bude sestavená z předních odborníků na architekturu 20. století, jako jsou profesor Rostislav Švácha nebo docent Jiří Kotalík. Bude v ní také generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková, která se architektuře 2. poloviny 20. století odborně věnuje.

Český rozhlas 10. března 2014: http://www.rozhlas.cz/zpravy/vytvarno/_zprava/1324760

 

Pro Matěje Stropnického je politika bojem za slabé – a navíc je to zábava. Jen kdyby se otec držel stranou.

Na tu knihu je Matěj Stropnický hrdý. Tedy na stovku stran fotografií strohé nádražní architektury. Třicetiletý politik je od roku 2012 místostarostou třetího pražského obvodu. A byl to právě on, kdo v městské radě prosadil publikaci o nákladovém nádraží Žižkov, které bylo prohlášeno kulturní památkou. Konečně jeden hmatatelný výsledek po letitém boji proti zničení největšího pražského funkcionalistického industriálního objektu. Konečně výsledek, který se dá předložit při setkáních s návštěvníky žižkovské radnice.

„Všechno tady jde tak strašně pomalu,“ říká Stropnický a dramaticky protahuje písmeno r ve slově strašně. Pomalost byrokracie na komunální úrovni mu jde na nervy, přiznává tento mladý politik. Ale politika ho i tak baví. „Tím, že překonovám překážky, mohu dlouhodobě prosazovat své představy o světě,“ říká Stropnický a skládá ruce pod strniště na bradě.

Má rád nepompéznost. S fotografií v jednací místnosti radnice s tmavým dubovým dřevem a s obrazy zarámovanými ve zlatě souhlasí Stropnický jen velmi neochotně. V jeho kanceláři visí plakáty z bienále na nákladovém nádraží. S přáteli provozuje od ledna kavárnu – – podle družstevního modelu a vlastnoručně opravenou.

Na oběd si nejraději zajde do „Bosna grillu“ na rohu. Tam u jednoho ze stolů sedí kuchařka v zamaštěné zástěře. Po Stropnickém svým jihoslovanským akcentem požaduje, aby zkrátil dlouhou červenou na semaforu u nedalekého přechodu pro chodce. Pak by totiž zamířilo více kolemjdoucích přímo do jejího bistra. Stropnický se směje.

Jako politik nevypadá. Patkou zkrotil svou černou hřívu. Vlasy jsou rozcuchané – přesně jako u někoho, kdo se často dívá do zrcadla, aby se ujistil, že jsou skutečně správně rozcuchané. Zářivě bílé zuby probleskují pod knírem. Stropnický se chtěl dříve stát hercem. Tak jako jeho otec Martin.

Doping pro tátu

V roce 2003, když mu bylo dvacet, vstoupil Stropnický do Strany zelených. Tehdy se strana pohybovala kolem nějakých 2,5 procent. Otec, který je známý nejenom jako herec a divadelní intendant, ale který se stal roku 1990 i ministrem kultury a později přesídlil coby velvyslanec s celou rodinou do Portugalska a Itálie, nebral dlouho politické angažmá svého syna vážně. „To se změnilo teprve tehdy, když jsem se dostal sem na radnici,“ říká Matěj.

V den konání říjnových parlamentních voleb napsal na svůj facebookový profil, že mu otec, který kandidoval za stranu ANO miliardáře Andreje Babiše, popřál smskou štěstí. Na to nemohl zareagovat než odmítavě. Je to jako by od hlavy až k patě nadopovaný atlet popřál úspěch svému konkurentovi, který trénoval pouhých deset let. „Porazme jejich prachy,“ je napsáno na Stropnického facebookové stránce.

Babišovy „prachy“ však Zelení porazit nemohli. ANO získalo hned na první pokus 20 procent hlasů, otec pak post ministra. Synovi se spolu se Zelenými nepodařilo dostat přes pěti procentní hranici.

Na Žižkově hlasovalo pro Zelené při parlamentních volbách osm procent voličů. „Už nikdy nebudeme ti noví, představující změnu,“ říká Stropnický, který je též též členem předsednictva strany. Šanci se etablovat strana ztratila v době Topolánkovy vlády. Teď ji jde hlavně o to, aby znovuzískala důvěru voličů na komunální a regionální úrovni. On sám by rád na podzim kandidoval na radnici hlavního města, v budoucnu se chce dostat do parlamentu.

V roce 2006 se Zelení pod vedením Martina Bursíka dokázali dostat do poslanecké sněmovny a stali se součástí středopravové koalice společně s Občanskými demokraty (ODS) a Křesťanskými demokraty (KDU-ČSL). Stropnický si tenkrát ve straně vytvořil nepřátele. Zejména kvůli svému zatvrzelému postoji proti umístění amerického protiraketového radaru v Čechách. Mezi svými stranickými kolegy loboval proti Karlu Schwarzenbergovi, který tehdy zastupoval Zelené v pozici ministra zahraničí. Brzy nato vedl spor o vlastní politické směřování strany k jejímu rozkolu. Od té doby je Stropnický mnoha zelenými považován, jak sám říká, za „levičáka“. Pro Bursíka, který Stranu opustil na podzim krátce před parlamentními volbami, je Stropnický „fundamentalistou“.

Socialismus bez tanků

Stropnický proti tomu ale protestuje: „Jsem levicový politik“ a odmítá slepý antikomunismus. Člověk musí podle něj na těch 40 let až do roku 1989 pohlížet diferencovaně, především v Pražském jaru vidí mnoho pozitivního. Minulé léto vyšla Stropnickému jeho diplomová práce z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy knižně. Zabývá se v ní analýzou médií kolem roku 1968 a nazval jí „Myslet socialismus bez tanků.“

Jeho vzorem je filozof a disident Jaroslav Šabata. Až do padesátých let byl počítán do stalinistického křídla KSČ, v roce 1969 byl ze strany vyloučen a stal se dělníkem. Kvůli svým opozičním aktivitám strávil celkem sedm let ve vězení. „Jaroslav byl člověk, který přes všechny porážky nepřestal zastupovat stanovisko, že politika musí stát na straně slabých,“ říká Stropnický. On sám si myslí to samé.

Měl záměr na Žižkově odpustit lokálním provozovatelům poplatky za zahrádky – chtěl tak oživit veřejný prostor. V bohatších Vinohradech měla být tato služba zpoplatněna i nadále. U koaličních partnerů Top 09 a ČSSD ale s těmito plány narazil na odpor. Na radnici má Stropnický na starost hlavně bytovou politiku. Privatizaci bytů v dělnické čtvrti Žižkov by rád učinil sociálně snesitelnější. Dlouhodobě chce vytvořit koncept sociálního bydlení. V úředních hodinách se pak setkává s těmi, kteří mají pocit, že městská bytová komise jedná neoprávněně. Stropnický tyto konzultace vnímá jako možnost, spravedlivě řešit i dílčí problémy obyvatelů městské části. To ale může být pěkně namáhavé. Zejména pak poznat, kdo je opravdu v nouzi a kdo si vymýšlí. „Déle než tři hodiny v kuse se to vydržet nedá“, říká Stropnický.

Nepolitické slavnosti

Naštěstí má Stropnický ještě „své projekty“. Na Vítkově by měly stát sochy z ateliérů mladých studentů umění, v Jarově by měla vzniknout knihovna a kulturní centrum. A pak je tu ještě to nákladové nádraží. „Na té budově mě fascinuje především její velikost,“ říká Stropnický. Ta výzva se mu zamlouvá. Stropnický by z toho místa chtěl udělat kulturní a umělecké centrum, kde by se mohl nacházet Národní filmový archiv a expozice Galerie hlavního města Prahy či dalších institucí. Na podzim zde proběhl i Design blok – přehlídka současného designu, kterou navštívilo přes 35 tisíc lidí.

„Pořád ještě bojujeme,“ říká Stropnický. Ale bez podpory Magistrátu a státní účastí se tento kolos k životu přivést nedá. Přitom to na chvíli vypadalo, že bude muset brzy v této věci vyjednávat se svým otcem, který byl dlouhou dobu horkým kandidátem na ministra kultury. To je ale noční můra pro Stropnického mladšího – poslední, co by chtěl, je, aby si lidé mysleli, že úspěch mu umožnil mocný otec. Takovéto fámy ho tak jako tak pronásledují celý život. V současné době vede otec rezort obrany. Ale tak nebo tak: až dojde při příští rodinné oslavě na politiku, bude se Stropnický pravděpodobně hádat i s ministrem obrany.

http://www.goethe.de/ins/cz/prj/jug/job/cs12333727.htm

Článek jako první vyšel pouze v němčině v Prager Zeitung 19. prosince.

„Původní záměr revitalizace Náměstí Jiřího z Poděbrad počítal i s podzemními garážemi. Projekt za 710 milionů korun měl nabídnout 400 podzemních míst. Zastupitelům Strany zelených se ale podařilo prosadit, aby se od výstavby garáží ustoupilo. Zelení také vyvolali diskusi o zachování kašny nazvané Sjednocená Evropa od akademického sochaře Petra Šedivého. Pod petici za její zachování se podepsalo skoro 400 obyvatel Žižkova. V tomto případě ale zatím úspěšní nebyli. „Požádali jsme o aktualizaci architektonického návrhu. Architektem bylo doporučeno, aby kašna z náměstí skutečně zmizela,“ říká zastupitel Prahy 3 za stranu Zelených Matěj Stropnický. Stoupenci kašny se ale zatím nevzdávají. „O jejím osudu budeme dále jednat,“ dodává Stropnický.“

Celý článek naleznete pod odkazem http://reality.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=799138

 

Legitimita ze vzdoru  

Jan Keller, jehož současné české sociologie si vážím jako žádné jiné, ve svém textu Na nesprávném hrobě (Právo, 7. ledna) upírá zelené politice legitimitu kritiky obsazení ministerstva životního prostředí chemickým manažerem z Babišova uskupení ANO Richardem Brabcem. Nejen Straně zelených, ale i ekologickým aktivistům z nevládek ji upírá. Není to poprvé a nechce se mi to dál snášet.
Keller si správně pamatuje, že zelení poslanci v čele s Martinem Bursíkem (a Ondřejem Liškou věrně po boku) odmítali po volbách 2006 zvedat ČSSD telefony, že stále povolněji poskytovali své hlasy pro zdravotnické poplatky, privatizaci nemocnic i pojišťoven, pro rovnou daň, přípravu Bílé knihy vzdělávání obhajující školné a zčásti též pro americký radar. Dobře vzpomíná i to, že většina ekologických organizací k této politice trapně mlčela, případně ji dokonce pomáhala hájit.
Jako by si ale méně pamatoval, že to bylo výměnou za stop stav pro Temelín a jezy na Labi, výměnou za zachování limitů těžby hnědého uhlí na Mostecku či za dvacet miliard z programu Zelená úsporám do zateplování rodinných domků, a tím snížení jejich nákladů na energie, a tedy i znečišťování ovzduší.
A také neuvádí, že se proti této jednorozměrně pojímané zelené politice veřejně ozývala velmi silná opozice, opět jak ve Straně zelených, tak i mezi aktivisty, např. v Greenpeace. Tento vzdor byl tak silný, že vedl v předjaří roku 2009 až k pádu vlády.

Zelené hnutí přechodně vinou předčasného (a dočasného!) úspěchu zapomnělo, že trvalá udržitelnost není jen otázkou ochrany přírody, ale člověka v ní. Chtělo si myslet, že neexistuje pravá a levá politika, ale jen jakási politika správná a nezkorumpovaná, a nevidělo, že dokud existují peníze, budou existovat i bohatí a chudí, a tedy i pravice a levice, hájící zájmy těch nebo oněch. A že v tomto konfliktu nelze zůstat neutrálem.
Toto povznesené pojetí není, pravda, dosud zcela překonáno, ostatně Ondřej Liška je mu a tím své minulosti věrný jako žádnému jinému svému ideálu. Dnes je však někdejší liberálně levicová opozice dávno součástí vedení zelených a pryč je naopak Bursík, který svůj další boj uvnitř strany loni na podzim vzdal poté, co se mu nepodařilo prosadit antikomunistickou linii předvolební kampaně.
Lze jistě souhlasit s Andrejem Babišem, že se na soustavném plundrování přírody nepodílí jen těžká chemie a že „největším znečišťovatelem je autoprovoz“, jak dodal na obhajobu svého budoucího ministra. Co dodat nestačil, bylo, že svůj podíl na vzrostlé dopravě mají též kamiónové přepravní firmy jeho kolegů z předsednictva ANO a jim podobní špeditéři.

Nelze však přijmout pojetí Jana Kellera, podle něhož by zelené hnutí, strana i aktivisté nebyli oprávněni ozvat se, má-li vést resort ochrany přírody ten, kdo léta hájil jedy do řek nefiltrované. V otázkách životního prostředí vedlo zelené hnutí boj stejně neúplatně ve vládě jako dnes mimo ni. A i v obhajobě práv laciným konzumem chlácholené sociálně slabší většiny obyvatelstva máme svoji minulost, svůj minulý vzdor, na který navazujeme. Tento minulý vzdor je zdrojem legitimity naší dnešní kritiky.

Text byl otištěn v deníku Právo dne  9.1.2014

Praha (8. ledna 2014) – Strana zelených Praha 3 vítá návrh Hlavního města Prahy spolupracovat s Městskou částí Praha 3 na revitalizaci nejvýznamnějšího veřejného prostranství na území Městské části Prahy 3 – náměstí Jiřího z Poděbrad. Memorandum o této spolupráci, která se odrazí též ve finanční spoluúčasti, schválila toto pondělí Rada hlavního města Prahy. Pokračovat ve čtení „Tiskové prohlášení Strany zelených Praha 3 k memorandu mezi MČP3 a hlavním městem Prahou na revitalizaci nám. Jiřího z Poděbrad“

Praha, 11. listopadu 2013 – Filip Neusser, člen představenstva, a Matěj Stropnický, člen dozorčí rady, odstoupili ze svých funkcí v akciové společnosti Správa majetkového portfolia Praha 3 a. s. (SMP). Hlavním důvodem jejich odstoupení je způsob volby ředitele této akciové společnosti a v případě Matěje Stropnického také skutečnost, že v dozorčí radě není zastoupena opozice, tj. ODS.

K 1. červenci 2013 došlo po ročním úspěšném úsilí koalice ŽNS, TOP 09 a ČSSD k fúzi dceřiných akciových společností vlastněných městskou částí (Správa komunálního majetku, Investiční a rozvojová a Pražská parkovací) do mateřské společnosti (Správa majetkového portfolia). Původní podoba holdingu, vytvořená minulým vedením radnice v roce 2009, byla  netransparentní, neefektivní a opakovaně neumožňovala řádný přístup k informacím o své činnosti. Neprůhledný způsob fungování holdingu byl jednou z hlavních příčin předražené a nekvalitní rekonstrukce panelového souboru v Lupáčově ulici.

Zástupci ŽNS v orgánech akciové společnosti vypracovali a na představenstvu prosadili Pravidla pro výběr nového ředitele nástupnické organizace, Správy majetkového portfolia Prahy 3 (viz zápis ze zasedání představenstva SMP dne 4.6.2013 v příloze 1). Představenstvem společnosti bylo hlasy všech jeho členů 4.6.2013 schváleno a vyhlášeno tříkolové otevřené výběrové řízení, s jasnými, předem zveřejněnými kvalifikačními podmínkami. Pravidla rovněž stanovila, že nový ředitel bude vybrán pouze v případě, že s kandidátem budou souhlasit všichni členové představenstva. V rámci těchto pravidel proběhlo výběrové řízení, do jehož 3.kola postoupili tři kandidáti. Zástupci ŽNS a TOP09 se shodli na výběru konkrétního kandidáta, kterého ale zástupce ČSSD, předseda představenstva p. Nigrin, bez uvedení důvodu odmítl a konečný výběr ředitele společnosti tak zablokoval. S odkazem na přijatá pravidla mělo být vyhlášeno nové výběrové řízení.

Návrh na vypsání nového výběrového řízení ze strany zástupce ŽNS byl oběma koaličními partnery odmítnut a ze strany TOP09 byl navržen RNDr. Jan Materna, člen navrhující strany. To ŽNS opakovaně odmítl, avšak navrhl dočasně pověřit řízením RNDr. Maternu nebo předsedu představenstva Ing. Nigrina za předpokladu, že bude neprodleně vypsáno nové výběrové řízení v mezích platných Pravidel pro výběr ředitele. Návrh ŽNS byl znovu odmítnut a na jednání představenstva dne 3.10.2013 byl silovým hlasováním prosazen kandidát RNDr. Materna. Se stále platnými Pravidly pro výběr, bez výběrového řízení, bez prověření odbornosti i důvěryhodnosti, kterým si museli projít všichni dosavadní kandidáti.

„Odmítám nést spoluodpovědnost za řízení akciové společnosti s vlastním kapitálem 50 milionů a ročním obratem 70 milionů korun někým, kdo nebyl vybrán transparentním výběrovým řízením, ale jmenován na základě zákulisních dohod TOP 09 a ČSSD bez prověření odborné způsobilosti. V případě, že bude řádné výběrové řízení vypsáno a vzejde z něj nový ředitel, jsem ale připraven se o funkci člena představenstva v rámci sdílené koaliční odpovědnosti opět ucházet,“ uvedl Filip Neusser.

Vzhledem k fúzi akciových společností vlastněných Městskou částí Praha 3 do mateřské společnosti Správa majetkového portfolia došlo též k úpravě stanov a převolbě statutárních orgánů této společnosti: představenstva a dozorčí rady. Představenstvo je tvořeno pěti členy, dozorčí rada devíti. Ze zákona patří třetina míst v dozorčí radě zaměstnancům společnosti, ze zbylých šesti míst nabídla koalice jedno místo zástupcům opozice. Svého zástupce navrhla ODS, která má v zastupitelstvu 9 zastupitelů, i KSČM, která má jedinou zastupitelku.

„Nejsilnější opoziční stranou je v zastupitelstvu Prahy 3 jednoznačně ODS, proto místo pro opozici, pokud to nemá být fraška, náleží podle ŽNS této straně. Přestože mohu mít k ODS mnoho výhrad a jsem rád, že jsme ji po 23 letech poslali vloni do opozice, do dozorčí rady její zástupce prostě patří. Byla to právě ODS, která do dozorčích rad v minulosti volila zástupce KSČM – jako stafáž, my jsme, ač jsme na Žižkově vždy měli početnější klub zastupitelů, než komunisté, nikdy kontrolu akciovek a tím nakládání s finančními prostředky obce vykonávat nemohli. Nechceme v těchto praktikách pokračovat, náš návrh ale skrz většinu radních TOP 09 a ČSSD neprošel. Dozorčí rada, složená z většiny TOP 09 a ČSSD, bude jen posvěcovat rozhodnutí představenstva složeného opět ze zástupců těchto stran. Žádná kontrola tedy nebude. Názorně to většina v dozorčí radě předvedla hned na prvním jednání dne 23.10.2013 (viz Příloha 2) v novém složení, kdy můj návrh uložit představenstvu připravit informaci o průběhu a výsledku výběrového řízení na ředitele společnosti nebyl schválen. Proto odstupuji, nemohu za takovouto „kontrolu“ nést odpovědnost, jsem ale připraven se po obsazení místa ředitele SMP člověkem vzešlým z výběrového řízení a doplnění dozorčí rady zástupcem nejsilnější opoziční strany v zastupitelstvu, tedy ODS opět ucházet,“ uvedl odstupující člen dozorčí rady SMP Matěj Stropnický

V sobotu 7. září jsme si ze sedel kol připomněli některé kauzy na Praze 3. Dnes přinášíme malé video-ohlédnutí za touto podařenou akcí. Na shledanou na příští zelené cyklojízdě!

Petici proti likvidaci žulové kašny Sjednocená Evropa, která stojí od začátku 80. let minulého století na náměstí Jiřího z Poděbrad, podepsalo téměř 400 lidí z Prahy 3. O odstranění díla akademického sochaře Petra Šedivého se začalo mluvit v souvislosti se znovuvzkříšením myšlenky rekonstruovat celou plochu. Odborníci konstatovali, že římskokatolickému kostelu Nejsvětějšího Srdce Páně by neměl konkurovat žádný další objekt. Ve čtvrtek se na popud nespokojených občanů sešli zastupitelé třetí městské části, aby se zabývali jejich nesouhlasem. Jenže shromáždění se nakonec rozešlo bez jakéhokoli závěru. Ateliér MCA, který před deseti lety vyhrál výběrové řízení na novou podobu náměstí, teprve zpracovává aktualizaci starého návrhu. „Výsledky budou za několik týdnů, ale ze zákona musíme petici projednat v nějaké lhůtě,“ reagoval na výtky některých členů zastupitelstva, proč se scházejí zrovna teď, když nemají nic konkrétního na stole, místostarosta Matěj Stropnický (ŽnS). Městská část podle Stropnického už například nechce podzemní garáže za kostelem, naopak trvá na prostoru pro farmářské trhy a chce, aby se prověřilo, zda je odstranění kašny nezbytné. „Je pravda, že kolem ní je prostor, který vytváří minicentrum v rámci náměstí, které konkuruje kostelu. Rádi bychom, aby se to odbouralo. Ale chceme, aby kašna zůstala jako vodní prvek,“ konstatoval pro Právo. Projekt předpokládá zrušení centrální aleje sakur, což místostarosta považuje za nepřijatelné, rozšiřuje pohled na průčelí kostela, počítá s renovací hřiště, výsadbou nových stromů a sjednocením povrchu. „Usilujeme o zápis Plečnikova kostela do seznamu kulturního dědictví Unesco a byli bychom rádi, aby tomu náměstí odpovídalo,“ vysvětlil, proč chce obec náměstí revitalizovat. Předpokládané náklady činí 89 miliónů korun. Jiří Beneš, který na Žižkově bydlí 35 let a náměstím denně prochází, si myslí, že je to jeden z nejzdařilejších parků v Praze 3. Naopak jeho manželka Jitka se domnívá, že by si úpravu zasloužilo. Ale jen kosmetickou. Kašnu chtějí oba nechat na stejném místě. „Je to krásná kamenická práce, která propojuje historii a současnost,“ vyprávěla žena, která se zlobí, že revitalizace byla málo prezentována, a kdo sám nepátral po informacích, žádné nedostal. Což pak potvrdili i někteří zastupitelé. Rostislav Rubík (nezařazený) uvedl, že za tři roky, co sedí v zastupitelstvu, o rekonstrukci neslyšel. „Já jsem o tom doteď nevěděl,“ krčil rameny jeho kolega Pavel Hurda (ODS). Nakonec navrhl, ať radnice vypíše referendum, zda veřejnost kašnu chce nebo ne. „Pamatuju, když se stavěla. V té době byla zjevením, všichni čekali bronzovou sochu a vznikla kašna. Byla ostrůvkem normálna v té šedi,“ zavzpomínal na začátek 80. let minulého století akademický sochař Michal Blažek. „Náměstí je zprasené TV věží – nejdřív zbořte věž, a pak mluvte o kašně, která je jednou z nejpodařenějších z té doby,“ hřímal na zastupitelstvu. Alice Němcová z petičního výboru řekla, že ačkoli fontána i výduchy z metra vznikly za socialismu, mají historickou hodnotu a dodávají místu genius loci. Autorka stanice metra Anna Hübschmannová, která navrhovala i náměstí, poznamenala, že kašna je umístěná nejlépe, jak mohla být. „Byly velké tlaky, aby se dostala do středu,“ připomněla. Šedivý se inspiroval projektem všeobecné mírové organizace, kterou inicioval Jiří z Poděbrad. Téma odpovídalo zadání libreta výzdoby stanice metra – Jiří z Poděbrad – český král. Připomněl, že během let vznikly tři plagiáty jeho kašny. „Nechci, aby bylo zlikvidováno originální dílo a plagiáty zůstaly,“ podotkl s tím, že realizace díla byla velmi namáhavá.

—

V té době byla zjevením, všichni čekali bronzovou sochu a vznikla kašna Michal Blažek, akademický sochař

Článek vyšel 17.8.2013 http://pravo.novinky.cz/

Z náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze 3 možná zmizí kamenná kašna, průduch z metra a stromová alej před hlavním vchodem do kostela. Se změnami počítá projekt na rekonstrukci náměstí za 90 milionů korun z roku 2002, ke kterému se radnice letos vrátila. Proti se ale postavili někteří občané, kteří vedení městské části předali petici s několika sty podpisy. Praha 3 proto svolala mimořádné zastupitelstvo.

„Pro všechny lidi, co žijí na trojce nebo alespoň pro většinu z nich, tvoří fontána genius loci náměstí Jiřího z Poděbrad. Protože není v létě den, kdy by si tam nehrály děti, není večer, kdy by tam někdo neseděl,“ řekla zastupitelům za zhruba čtyři stovky petentů Alice Němcová z Prahy 3 a pokračovala:“Výdech z metra, tak na ten v posledních letech reagovali umělci jako například Filip Topolovic nebo Epos 257. Proto žádáme, aby byla fontána, výdech z metra i vstupy do metra v rámci revitalizace zachovány. „Obyvatelé Žižkova a Vinohrad peticí reagovali na plánované změny v rámci kompletní revitalizace náměstí, která by měla přispět k zápisu kostela Nejsvětějšího Srdce Páně na seznam památek UNESCO. Během rekonstrukce by měly být opraveny cesty, travní plochy i okolí kostela. Nahrazena by měla být stromová alej kolem cesty ke kostelu a zmizet by měly některé prvky kolem vstupů do metra.Podle Miroslava Cikána, autora projektu, který v roce 2002 vyhrál veřejnou soutěž, by také měla modernizaci náměstí ustoupit i diskutovaná kamenná kašna z 80. let.“My si myslíme, že ten objekt by měl být jemným způsobem zapojen do koncepce náměstí v případě, že si bude současné vedení přát. Nicméně se domníváme, že lepší by bylo citlivější přizpůsobení prostoru tomu dominantnímu objektu, který zřejmě dostane statut památky UNESCO, a to je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně,“ domnívá se Miroslav Cikán. V případě, že by kašna na náměstí měla zůstat, architekt navrhl, aby byla přesunuta na jiné místo. Takové řešení se ale nelíbilo občanům ani části radních, kteří proto architektům zadali zpracování možných variant.“Atelier MCA pro nás zpracuje nejpozději v průběhu září návrhy buď na přizpůsobení projektu a zachování kašny tam, kde je, a její opravu. To je ta varianta, která podle mě bude zdaleka nejlevnější,“ vysvětluje místostarosta Matěj Stropnický z klubu zastupitelů Žižkov nejen sobě a pokračuje:“Nebo na přemístění kašny v rámci náměstí, což si myslím, že bude nejdražší. A když říkám nejlevnější, tak myslím statisícové částky. A když říkám nejdražší, tak jsou to milionové částky. A třetí varianta je, že se ta kašna nabídne zpět autorovi a z toho veřejného prostranství zmizí úplně.“Přestože starostka Prahy 3 kvůli projednání petice svolala mimořádné zasedání, zastupitelé se kvůli chybějícím podkladům nakonec na žádném návrhu ani stanovisku k petici neshodli a jednání odložili.

Zpráva vyšla 16.8.2013 na http://www.rozhlas.cz/_zprava/1246806

Praha – Když zrušíme všechny legální herny, povede to ke vzniku černého hazardu a větší kriminalitě. Tak argumentuje řada pražských starostů, kteří se rozhodli, že na svém území povolí až desítky heren.   Městské části měly poprvé v historii možnost okamžitě zakázat hazardní hry a vyhlásit takzvanou nulovou toleranci.

Někteří politici ale rovnou řekli, že hazard na svém území chtějí, další nejdřív ohlásili nulu, poté však herny dodatečně povolili. Jedno mají tyto městské části společné – obavu z černých heren.

„Plošné zrušení hazardu by velmi pravděpodobně mělo za důsledek vznik černých heren, o kterých by nikdo neměl přehled a nad kterými by nebyla žádná kontrola. Takový krok by mohl vést k eskalaci negativních jevů a zhoršení bezpečnostní situace na našem území,“ říká například starosta Prahy 7 Marek Ječmének (ODS).   A není sám. Podobně argumentuje Praha 3, 4 nebo 5. Městské části údajně vycházejí z informací policie. Ta ovšem žádné přesné statistiky nevede a obecně má zkušenosti s rušením heren právě opačné.   „V místech, kde se zruší herny, klesá trestná činnost a ohlasy máme pozitivní. Černé herny se objevují minimálně,“ uvedla za pražskou policii mluvčí Eva Kropáčová.

Starostka Prahy 3 Vladimíra Hujová (TOP 09) se odvolává na zátah proti černým hernám, který policie provedla letos na jaře. Při razii v sedmi pražských obvodech, Českých Budějovicích, Kladně a Dubí policie objevila 200 nelegálních přístrojů.

„Letos na jaře proběhla policejní razie v černých hernách po celé Praze, při níž bylo zabaveno 163 nelegálních hracích automatů. V Praze 2 a 3, tedy v městských částech, které vyhlásily nulovou toleranci, jich bylo zabaveno 82 (42 v Praze 3),“ vysvětluje starostka.

Nulová tolerance? Jen na papíře

Jak ale upozorňuje sdružení Žižkov (nejen) sobě (ŽNS), je taková argumentace scestná. V době, kdy se razie konala, byla totiž nulová tolerance v Praze 2 a 3 zatím jen na papíře. Naopak Praha 3 v té době měla kolem 80 heren, což v rámci metropole představovalo jednu z největších koncentrací heren na hlavu. Hůře už na tom byly pouze Praha 1, 7 a 9.
„Nelze tedy posoudit, jestli by se černé herny skutečně ve velkém začaly objevovat, protože dosud nejsou zrušeny ty původně legální,“ uvedl zástupce starostky Prahy 3 Matěj Stropnický (ŽNS), který se na Praze 3 neúspěšně snaží o návrat k nulové toleranci.
Podle Matěje Hollana z občanského sdružení Brnění, které se regulací hazardu dlouhodobě zabývá, je to právě velké množství legálních heren, které černý hazard umožňuje.

„Ty srandovní černé herny, provozované za bílého dne na hlavních městských třídách, jsou možné jen proto, že je u nás tolik těch takzvaně legálních. Argumentu, že za černé herny může „prohibice“, když přitom černé herny vznikají pouze tam, kde pro ty oficiálně povolené už není k hnutí, může uvěřit jen politik, který potřebuje jakýmkoliv způsobem existenci heren na území obce ospravedlnit,“ myslí si Hollan.

Zastupitelé Prahy 3 za ŽNS navíc připomínají, že problémy s černým hazardem má řešit policie a nikoli povolené herny. „Argument, že nám 7 kasin má pomáhat dohlížet na černé herny, je nepřijatelný, obec si nesmí zahrávat se spoluprací s hazardní mafií žádným způsobem,“ dodává Stropnický.

Policisté už podle nich prokázali, že si s ilegálním hazardem poradit dokážou, například když se v městské části nedávno objevily herny fungující nelegálně pod statutem občanského sdružení. To potvrzuje i mluvčí Kropáčová: „Můžeme zkontrolovat jakoukoli provozovnu, a pokud zjistíme problémy, zasahujeme.“

Článek vyšel dne 18.8.2013 na  http://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/praha/clanek.phtml?id=786457